PŘEHLED VĚCNÝCH ZMĚN V ZÁKONÍKU PRÁCE OD 1.1.2012

Změna definice závislé práce

Dosavadní definice závislé práce, která obsahuje bez bližšího rozlišení souhrn devíti charakteristických znaků, se mění tak, že pojmové znaky, které závislou práci určují (tj. osobní výkon práce zaměstnancem ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů) jsou odděleny od podmínek, za nichž musí být závislá práce vždy vykonávána (tj. za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popř. na jiném dohodnutém místě). Jsou-li tedy naplněny pojmové znaky závislé práce (první skupina), musí být taková práce vykonávána vždy jen za podmínek uvedených ve skupině druhé. Provedené zpřesnění není samoúčelné a má vyloučit dosavadní interpretaci, kdy podle některých jde o závislou práci jen tehdy, jsou-li naplněny všechny znaky současně (kumulativně).

Podpůrná (subsidiární) působnost občanského zákoníku

Vzájemný vztah ZP k občanskému zákoníku (jako vztah zvláštního a obecného právního předpisu) je vyjádřen v obnoveném a zcela přepracovaném § 4, v němž namísto původního principu delegace, kdy se obč. zákoník použije jen, stanoví-li to výslovně ZP (pozn.: platilo až do zrušení tohoto ustanovení nálezem Ústavního soudu z 12. 3. 2008 vyhlášeným pod č. 116/2008 Sb.), se nyní výslovně vychází z principu subsidiarity, jestliže se v něm stanoví, že „PPV se řídí ZP; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami PPV.“
V novém § 4a se výjimkou z obecné subsidiární působnosti občanského zákoníku výslovně vylučuje pro PPV použití těch jeho ustanovení, která upravují smlouvu ve prospěch třetí osoby, o zadržovacím právu, o vymíněném odstoupení od smlouvy, o společných závazcích a právech, o smlouvě s přesnou dobou plnění a o postoupení pohledávky. Tato ustanovení občanského zákoníku tedy pro PPV ani podpůrně nelze použít.

Možnost odchýlení od ZP

Do nového § 4b se přesouvá z dosavadního § 2 odst. 1 až 3 stávající právní úprava možnosti odchýlení se od práv a povinností stanovených v ZP, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Přitom od ustanovení uvedených v § 363 (dosud § 363 odst. 1) je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance. K odchylné úpravě může dojít smlouvou, jakož i vnitřním předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen individuální smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (nikoli tedy kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem). Odchylná úprava práv v PPV (§ 307) nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo, které stanoví tento zákon, nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné (tzv. „minimax“), není-li ohledně příplatku za noční práci (§ 116), příplatku v sobotu a v neděli (§ 118) a smluvního platu (§ 122 odst. 2) stanoveno jinak.

Neplatnost právních úkonů

Neplatnost právního úkonu může být způsobena jednak vadou jeho obsahu nebo vadou formy. Na rozdíl od dosavadního stavu, kdy všechny právní úkony podle ZP jsou v důsledku nálezu Ústavního soudu z 12. 3. 2008 vyhlášeného pod č. 116/2008 Sb. bez výjimky relativně neplatné, přináší novela ZP zásadní změnu, a to především pokud jde o důsledky vady formy právního úkonu.
Podle § 18 novely ZP se právní úkon i přes vady jeho obsahu považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti nedovolá (relativní neplatnost), není-li v § 19 stanoveno jinak. Přitom neplatnosti právního úkonu pro vady jeho obsahu se nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil. Neplatnost nemůže být zaměstnanci na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám.
Podle § 19 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního úkonu (absolutní neplatnost):
- který nebyl učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně,
- který byl učiněn osobou nezpůsobilou k právním úkonům nebo osobou jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto úkonu neschopnou,
- který zavazuje k plnění od počátku nemožnému,
- který odporuje zákonu nebo jej obchází a zároveň nejsou naplněny základní zásady PPV,
- který odporuje dobrým mravům,
- kterým se zaměstnanec předem vzdává svých práv,
- k němuž nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu v případech, kdy to stanoví výslovně ZP nebo zvláštní zákon; požaduje-li zákon, aby právní úkon byl s příslušným orgánem pouze projednán, není právní úkon neplatný, i když k tomuto projednání nedošlo.
V § 20 je zcela netradičně řešena neplatnost právního úkonu, který nebyl učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda smluvních stran (tedy v písemné formě). Takový úkon je neplatný, ledaže smluvní strany tuto vadu dodatečně odstraní. V tomto případě jde o dvoustranné právní úkony s výjimkou kolektivní smlouvy (např. dohoda o rozvázání pracovního poměru, dohoda o odpovědnosti), pro něž je v ZP stanovena písemná forma. Pokud by se však jednalo o dvoustranný právní úkon, jímž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah (tj. pracovní poměr nebo právní vztah na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti) a pro který zákon vyžaduje písemnou formu (pracovní smlouva, dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti, dohoda o změně obsahu pracovního poměru), platí, že při nedodržení této písemné formy je možno se neplatnosti dovolat, jen nebylo-li již započato s plněním (např. nástupem zaměstnance do práce). Možnost dodatečného odstranění této vady však existuje i v těchto případech. K odstranění může dojít kdykoli později, a to z vůle obou smluvních stran, a to především tak, že se vyhotoví písemná forma právního úkonu, v níž se deklarují ujednání učiněná mezi stranami předtím např. ústně.
V této souvislosti je však třeba upozornit, že za nedodržení písemné formy pracovní smlouvy, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, jakožto přestupku nebo správního deliktu, stanoví novela zákona o inspekci práce, která má nabýt účinnosti rovněž k 1. 1. 2012, pokutu až do výše 10 mil. Kč.
Pokud jde o jednostranné právní úkony a kolektivní smlouvu, jsou tyto pro vadu formy vždy neplatné a vadu nelze ani dodatečně zhojit (např. výpověď z pracovního poměru, okamžité zrušení pracovního poměru).
V § 21 se stanoví, že vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle ZP.
S velkou novelou zákoníku práce 2012 Vás podrobně seznámí JUDr. Bořivoj Šubrt během seminářů, které jsme pro Vás připravili na 9.11. , 19.12. 2011 nebo 24.1.2012